GALERIE KUROVSKÝ

Michaela Černá a Dr. Petr Nohel

Pozdrav Tě všichni bozi. Ty Mistře životních sil, Váhy a Kozorozi přejí Ti nejvyšší cíl. S Renátou, Laurou vedle sebe Ty kráčíš k lauru výšinám. Nechť hýčká Tebe samo nebe, vždyť dáváš radost nejen nám!

Pod Tvojí klenbou valenou se řeční, miluje a pije, zde humor má vždy zelenou, zde sladce voní poesie a kdo si správně počíná své chvíle s Tvými prolíná. Do vínku jsou Ti dány Váhy a každý přesvědčí se záhy, že spravedlivý jsi jak Bůh i když tak trochu dobrodruh.

To Tvoje nitro to je pec a přec je divná jedna věc: proč oči Tvoje modravé jsou tklivé tak a lákavé, jak studánky dvě na úsvitě, jak právě narozené dítě, skrývají v Tobě tajemství pozor – zde je mé hájenství!

I ten Tvůj černý telefon Má vždy tak divný spodní tón jako by vyšel z lůna země, jako by přijal dračí sémě a tak jsi dobře střežený ať s ženou, nebo bez ženy. Pověstná je i Tvoje síla ve tvých pažích, plecích vložená proto když choť – tak tedy Míla ta Tvoje obrovitá žena, rozum a vtip si podmanila a pod tvou váhou ráda sténá však není víla – není víla. Když ozve se Tvůj mužský hlas milenek lepých věrné stádo - tak jako vojsko na rozkaz – přiběhne vždy tak rádo – rádo! A když Tvůj hebký zlatý vlas ženy se dotkne jejích řas, tu její prstík nesmělý přece se trošku osmělí laškovat s Tebou – aspoň špásem jenže pak už nejen s vlasem.

Tak jak to řekl Steinbeck Jan: Od Boha vous byl mužům dán Aby byl muž více než žena a snáz ji dostal na kolena. V těch vousech Tvých – jak v hedvábí, svá ňadra, Ti nabízí každá, co pro tebe láskou vzlyká: „Být potěšením bojovníka co zázračný má sklepní být a vždycky ženu pobaví!“

Vždyť Ty jsi satyr, Ty jsi faun uvěznils píseň slavičí, tam své hrudí kostnaté Tvá láska není jepičí a Tvoje srdce uhřáté je jako dovádivý klaun. A favoritka? – milenka, s půvabným jménem Alenka dodává všemu soulad – klid, jinak by ani nešlo žít.

Jsi jako Artuš, dobrý král z rytířů ducha svatý grál, si ve svém sklípku pěstuješ. Jsou s Tebou vždy, když tomu chceš, plejáda vtipných rytířů, doktorů, hudců, kejklířů, je zastoupen i Cimmermann, jenž kdysi prošel světa lán by ve tvém sklípku zažil pitku a tajně zakopal pár svitků stočených ve hliněný džbán. Teď jeho vykopaná óda v náš sluch se libozvučně oddá a její věhlas veliký předčí i slavné básníky.

Ó Božský Mistře ta Vaše symbolika vypadá chytře, je prostě převeliká. Ta Vaše barva modrá je hluboká jak Odra, to není žádná nuda. Ta Vaše barva zelená svěží jak dívčí ramena. Démonek oči kočičí mou psychu zcela poničí. Ty Vaše ladné křivky A víno – žádné slivky. Ta Vaše vejce smažená! Ta vaše štíhlá Alena! Zde všechny Múzy mají chrám a já Vám za to ódu dám. U Vás já vyléčil se z ran, - - to napsal Jára Cimmermann.

Co ještě dodat, drahý Mistře, když za nás Jára řekl bystře tak vyčerpávající řeč. Nám tady nechal jen Tvůj meč. Na Tvoje gesto majestátní, půjdeme rádi do boje v ten plytký svět, tak desolátní a nedáme si pokoje, než na kolena nepokleknou, ti Tvojí štváči proradní a pak jim dáme na pamětnou nebo řekneme vypadni! Když padneme snad nevadí, Tvé umění nás nahradí. My na Tvém hebkém veluru vzlétneme šťastni k azuru.

Chybí jen podpis – Pé a eM a za všechno ti děkujem

Jaroslava Pechová - Platonická láska

Máš srdce veselé a tolik mladé, že jinoch ti může závidět. Zbytečně sčítáš řádku let, co se ti do myšlenek krade.

Jak pohádka Popelce do oříšku ti život hojně nadělil lásku a nekonečně sil a radost nejšťastnějších smíšků.

I do tvých pláten věrně padá každý tvůj prožitý okamžik Za to ti vzdávám svůj velký dík, A věř, že jak ty mne, mám tě ráda.