GALERIE KUROVSKÝ

Miloš Kurovský se narodil 18.10.1924 v Ostravě. V mládí byl silně ovlivněn filosofií (např. Kant, Hegel, Nietzche, Schopenhauer atd.), což se projevilo v námětech jeho umělecké tvorby. Zájem o metafyziku našel své vyjádření i ve sci-fi povídkách, které autor doplňoval vlastními ilustracemi. Literární tvorba Miloše Kurovského nebyla určena k publikování, a proto zůstala známá pouze úzkému okruhu jeho přátel.

Po válce v roce 1945 se přestěhoval do Prahy, kde se "na volné noze" zabýval módním návrhářstvím a fotografií. Stále intenzívněji se však věnoval výtvarné tvorbě (akty, krajiny - různé techniky, převážně olej). Ovlivněn rodinnou tradicí (maminka aktivně malovala) se tak profiloval jeho budoucí umělecký vývoj.

Koncem padesátých let se stěhuje z ateliéru v Čechově ulici do ateliéru v Panské č. 7, kde v polovině 70. Let za pomoci přátel vyklízí sklepní prostory a otevírá galerii, která se stala doslova legendární.
V té době již několik let používá ve výtvarné tvorbě výhradně pastel, ke kterému se propracoval začátkem šedesátých let, a který nejlépe vyhovoval jeho uměleckým snahám.

Šedesátá léta byla pro Miloše Kurovského významným obdobím, kdy se dostává do povědomí kulturní veřejnosti doma i v zahraničí. V roce 1964 zakládá v Dubrovníku "Mezinárodní sdružení výtvarníků a literátů", jehož byl předsedou. Nejvýznamnějším počinem tohoto sdružení bylo uspořádání společné výstavy "Ars Limites Ignorat" v Bruselu. V druhé polovině 60. Let pravidelně vystavuje jako jeden z prvních "pod širým nebem" ve Františkánské zahradě, v proluce u Národního divadla a na Karlově mostě v Praze; tyto akce se těšily velkému zájmu veřejnosti i sdělovacích prostředků. V lednu 1968 byl např. v televizi odvysílán dokument z Františkánské zahrady "Lidi pojďte na malíře".

Začátkem 70. Let objevil novou techniku - kombinaci pastelu, veluru a speciálního pojidla, která znamenala novou etapu v jeho tvorbě. Galerie v Panské byla otevřena nejen pro umělcovy přátele, ale i pro širokou veřejnost. Zejména se zde však scházeli přátelé hudebníci, které tvorba Miloše Kurovského inspirovala; tak vznikly některé jazzové skladby, např. "Valčík pro Kurovského" od Jiřího Válka, "Červené slunce" od Laca Decziho, suita "Ručně malovaný obraz" od Karla Růžičky a "Jak se malují čerti" od Rudolfa Daška. Docházelo tak k vzájemnému ovlivňování výtvarného a hudebního umění, neboť i pro Miloše Kurovského znamená hudba silný inspirační zdroj.

V 70. A 80. Letech uspořádali přátelé a příznivci Miloše Kurovského řadu neoficiálních výstav v zahraničí, např. v SRN (Bottrop, Wiesbaden), Itálii (Basano de Grappa), USA (San Francisco), Novém Zélandu. Oficiální výstavy prostřednictvím Artcentra proběhly pouze ve Stockholmu a v Západním Berlíně.

Doma Miloš Kurovský nevystavoval a veřejnost se s jeho dílem mohla seznámit jen v "galerii za oknem" na Novém Světě na Hradčanech, kam se M. Kurovský přestěhoval v roce 1978; první oficiální výstava v ČR se konala až v říjnu 1993 v Ústavu makromolekulární chemie v Praze u příležitosti 80. Narozenin akademika Wichterleho.

Od října 1994 tvořil v podkrovním ateliéru v Anenské ulici, kde mj. pracoval i na výzdobě "Kaple kosmického vědomí" Paláce Unitaria.