GALERIE KUROVSKÝ

Paměti - Miloš Kurovský

Po první světové válce (1918) nastala v celém světě hospodářská krize. V roce 1920 v Československu vyhrála volby levice. V roce 1921 založila část levice komunistickou stranu. V té době vznikaly v SSSR první koncentrační tábory, ve kterých komunisté likvidovali své nepřátele, hlavně inteligenci. Komunisté v ČSR a také někteří známi levicoví umělci, považovali tyto zprávy za lživou propagandu. Sověti si pozvali naše komunistické předáky (Gottwalda a další), aby je zaškolili na „Diktaturu proletariátu“. T.G.Masaryk předpokládal, že bychom se mohli stát vazaly SSSR. Aby tomu zabránil, ustanovil úřednickou vládu a varoval dělníky, že v Rusku není Diktatura proletariátu podle K. Marxe, ale několik samozvanců se chopilo moci a vznikla Diktatura nad proletariátem. T.G.Masaryk se neobával říci lidem pravdu. „Není rovnosti v lidech ani ve hvězdách.“ (K.Čapek: Hovory s Masarykem). Díky Masarykovi jsme zůstali demokratickou republikou. ČSR se stala kulturní a ekonomickou velmocí. Naše soudnictví a školství patřilo mezi světovou elitu.. V Německu byla rovněž nejpočetnější komunistická strana. Byla tam bída, inflace, nezaměstnanost a v těch podmínkách tam vznikl fašizmus.

Hitler vyhlásil boj světovému kapitalizmu a začal zbrojit. Zbrojit začal téměř celý svět, a tím skončila světová krize. Protože Německo nemělo naftu, uzavřelo přátelskou smlouvu s SSSR, kterou podepsal Molotov s Ribentropem v Berlíně. Nastala spolupráce mezi Hitlerem a Stalinem. Bratrsky se rozdělili o Polsko. Rusové dodávali Německu ropu, aby měli možnost okupovat Evropu. Když získalo Německo dostatek ropy, přepadli SSSR. Sověti byli tak překvapeni, že se vůbec nebránili. Němcům nastal problém s velkým množstvím zajatců. Hitler nařídil všechny zajatce popravovat jako „podřadnou rasu“. Sovětský generál Vlasov a jeho armáda se vzdali bez boje. Stalin zrušil „Internacionálu“ jako sovětskou hymnu a prohlásil tuto válku za „vlasteneckou“ Nebylo podstatné, zda bojují za komunismus nebo za vlast, byli nuceni bojovat o své přežití.

Dne 5.5.1945 vypuklo v Praze povstání. Válka skončila 9.5.1945. Sovětská armáda byla ještě daleko, proto nemohla Praze pomoci. Americká armáda byla již v Plzni. Americký generál Eisenhower marně žádal, zda by mohl porušit smlouvu a přijet pomoci Praze. Rusové věděli, že osvobozením Prahy si získají masy. Proto nedovolili, aby USA porušily smlouvu, která nedovolila překročit hranice Plzně. Pražanům pomáhali „vlasovci“, kteří se domnívali, že si tím zachrání svůj život. Po válce byli všichni „vlasovci“ popraveni (to se utajovalo).

V roce 1945 agitovali komunisté: S komunizmem k lepším zítřkům. Všichni jsme si rovni. Gottwald sliboval masám: Továrny, statky, pole, všechno bude vaše. Proto se nelze divit, že ti, kteří již od dětství záviděli těm úspěšným, šli by i prolévat krev, aby si rozdělili kořist, kterou jim slíbil Gottwald. V roce 1946 vyhráli komunisté volby, ke komunistům se připojila Strana sociálně demokratická a Strana lidová. Vznikla: Národní fronta, která hlásala: Kdo nejde s námi, jde proti nám! (Lenin). I když měli většinu, nemohli se spolehnout na armádu, proto vyzbrojili komunistické dělníky, a podle vzoru SSSR je nazvali: Závodní milice. Závodní milice a masy vyšly do ulic a na Václavské náměstí. Vyhlásily: Třídní boj. Nepřítelem byla inteligence. Gottwald napsal v knize: Kupředu, zpátky ni krok: Znárodníme jen ty podniky, které mají víc než 50 zaměstnanců.

V 50. letech znárodnili všechny soukromníky a živnostníky. Násilím nutili rolníky zakládat zemědělská družstva. Kdo odmítl, byl obviněn a odsouzen jako protistátní živel. Větší statky znárodnili a bývalé majitele obvinili jako vykořisťovatele a třídní nepřátele. V lepším případě je nasadili do výroby, např. do uhelných dolů. Každý odpor proti diktatuře je marný a zbytečný, až do doby, dokud nenastanou podmínky jejího zhroucení. Kdo byl proti, ztratil pud sebezáchovy Nedalo se nic dělat, dopadlo by to jako v Maďarsku. Tam v r. 1956 povstal proti diktatuře téměř celý národ, včetně armády. Sovětské tanky maďarskou touhu po svobodě krvavě potlačily.

Komunisté likvidovali třídního nepřítele (inteligenci), někdy i trestem smrti. Dr. Milada Horáková byla vězněna za fašizmu v koncentračním táboře. Povzbuzovala tam spoluvězně nadějí a vírou k přežití, říkali jí tam „ bílý anděl“. Komunisté ji popravili. Politická poprava ženy je nejčernější zločin, jaký může stát spáchat. V historii lze tento zločin přirovnat k upálení Mistra Jana Husa. Cynizmus a zrůdnost komunizmu neznal mezí, nutili občany v továrnách a různých pracovištích podpisovat petice, ve kterých občané žádají, aby Dr. Milada Horáková byla odsouzená k trestu smrti. Petice podpisovali také studenti, pravděpodobně proto, aby je nevyhodili ze školy.

Kdo neměl příležitost odejít do ciziny a byl nucen žít v totalitě, chtěl-li se seberealizovat, ať už jako vědec, herec apod., byl nucen snášet ponižující příkazy, chodit volit atd. Kdo ztratil pud sebezáchovy, skončil v lepším případě jako dělník. Ovšem získávat výhody v diktatuře udavačstvím, je opovrženíhodné.

Sovětská tajná policie nám dosadila do vlády všehoschopná individua a dala jim neomezenou moc. Na příkaz SSSR obvinili generálního tajemníka KSČ Slánského a také ho popravili jako „ amerického špiona“. Chorobný strach před kontrarevolucí způsobil, že viděli svého nepřítele i ve vlastních řadách.

V 60. letech se již politické popravy nezveřejňovaly, ani teror nebyl tak zrůdný, ale nesmyslné petice trvaly. Např. v Čs. rozhlase byli zaměstnanci nuceni podepsat petici „Chci mír!“, která se posílala do OSN. Odmítl ji podepsat pan Fuka, hráč na basu v Českém nonetu, řekl: „Již jsem poslal telegram na OSN: Chci mír Fuka.“ V té době se již vyskytovali reformátoři i v komunistické straně. Umlčeli je v roce 1968 jejich „přátelé na věčné časy“, Sovětský Svaz a jeho satelite.

Komunizmus mohl vydržet tak dlouho jen proto, že když nastala studená válka, začal zbrojit celý svět. Nastala konjunktura. Stavěli jsme elektrárny, pivovary, a to i v jiných státech. Vyráběli jsme tanky, děla a také jiné zbraně, auta, traktory atd. Téměř vše jsme také úspěšně vyváželi (za zbraně nám ještě dnes některé země dluží). Díky zbrojení jsme byli ekonomicky velmi úspěšní. V západních zemích byl téměř blahobyt. Když skončila „studená válka“, omezila se výroba a ve vyspělých zemích nastala nezaměstnanost.

Po pádu komunizmu se objevila korupce nebývalých rozměrů, hlavně v Rusku a jeho bývalých satelitech. Z toho se zřejmě poučila Čína, za korupci uzákonila trest smrti zastřelením, a to i na nejvyšších místech. Čína umožnila cizincům podnikat za velmi výhodných podmínek, a tak vznikla korupce v i Číně. Kdo má hodně peněz, muže zkorumpovat jak policii, tak justici téměř všude na světě, i v Číně.

Je pochopitelné, že v německých školách se o fašistických zvěrstvech nevyučuje. V základních třídách končí dějiny Bismarckem. Také u nás je 20. století tabu. Současná generace o komunistické hrůzovládě není dostatečně informovaná. Je masové šíření neonacizmu důsledkem neznalosti minulosti? Domnívám se, že blíže k pravdě je Churchil: „Kdo ve 20ti letech nejde doleva nemá srdce. Kdo ve 40ti letech nejde doprava nemá rozum.“ To platí v tržním hospodářství, kde se o svou existenci musí starat každý sám. Komunizmus utlačoval inteligenci, proto skončil ekonomickým krachem.

Je až nepochopitelné, že po těch zkušenostech lze ještě stále manipulovat s lidmi. Zeman sliboval voličům: „Nebudeme zdražovat plyn, elektřinu ani nájem a co jste přeplatili, to vám vrátíme.“ Na otázku redaktora: „Kde na to vezmete?“ Neodpověděl. Přesto je možné, že někteří voliči těm nesmyslům uvěřili.

Paroubek prohlásil: „Snížíme daně čtyřem milionům voličů !“ Je to chvályhodné, ale tím se naše nastávající krize nevyřeší. Nejsme Afrika, musíme to zaplatit. Na takovou ekonomiku zkrachoval komunismus.

V rozhlase ČRo 1 dne 5.12.2005 prohlásil předák komunistické mládeže: „Dělnická třída by se měla chopit moci!“ Takto může uvažovat jen člověk dezinformovaný nebo omezený fanatik. Fanatismus je naprostý nedostatek samostatného myšlení. Tvrdošíjně trvat na své pravdě muže způsobit nepřekonatelné rozepře, nepřátelství a někdy i války. Sofokles: „Moudrý když neví, tak mlčí“ Sokrates: „Vím, že nic nevím“.

Státní systém ještě nikde nebyl a ani nemůže být dokonalý, a to proto, že nejsou dokonalí lidé. Tržní hospodářství (demokracie) v USA má mnohé nedostatky, ale přes všechny potíže přežila již několik generací a dosud trvá.

Moudrých a slušných lidí ve vysoké politice je málo. Většinou se tam derou lidé, kterým nejde o veřejný prospěch, ale jen a jen o jejích vlastní ego. Slabá stránka nevyspělé demokracie je, že ne všichni lidé rozumí státní ekonomice a ke své škodě, volí ty, kteří nejvíce slibují. Vlády, které se podbízejí masám sociální politikou, aby získaly jejich hlasy, jsou zadlužené a mají vysokou nezaměstnanost. Jako Německo, Francie apod. Údajně máme 1 bilion dluhů. Jestliže stoupá ekonomika a stát se stále zadlužuje, je to ekonomický zločin. Je možné, že nás čeká stejný osud jako Argentinu, totální inflace a krach. Argentina neměla ani na nepostradatelné léky, inzulín apod. Umírali tam zbytečně i mladí lidé. Stát, který nepodporuje střední vrstvu, nemůže úspěšně provádět sociální politiku. V roce 2005 zkrachovalo u nás několik tisíc podnikatelů. Mnozí z nich a jejich bývalí zaměstnanci nyní berou podporu v nezaměstnanosti. V roce 2006 se přihlásili další podnikatelé. Nesníží-li jim vláda daně, čeká je pravděpodobně stejný osud.

Někteří lidé žijí v iluzích a věří, že se o ně ve stáří postará stát. Lékařská věda nám prodlužuje život, a proto důchodový systém v budoucnu nemusí být plně funkční. O svou budoucnost by se měl starat každý sám, a to proto, že s ní bude žít až do konce svého života.