GALERIE KUROVSKÝ

Interview s mistrem dne 29.06.1996

"Vymyslel jste speciální malířskou techniku, jak k tomu došlo?"

Moje matka malovala olejovými barvami. Barvy jsem měl stále k dispozici. Takže již jako chlapec jsem maloval olejem. Vždy jsem obdivoval křídový pastel pro jeho sametový výraz. Dočetl jsem se z odborné literatury, že křída se nedá ustálit, že fixovaná křída je jako zmoklý motýl. Proto se dává do pasparty a za sklo. Takže jeho hluboký mat zůstává utajený za sklem. O barvách olejových jsem se dočetl, že okry a žlutá po 40 letech tmavnou, říká se tomu galerijní šeď. Dilema? U mne zvítězil pastel. Tak jak barvy olejové se vážou "olejem", začal jsem vázat křídy "lepidlem". Maloval jsem na velur, který má něžný sametový povrch který zdůrazňuje hluboký mat a nepůsobí rušivě ani při silném osvětlení.

"Z Vašich obrazů vychází teplo, možná samota, ale i melodie. Jaký máte vztah k hudbě?"

Hudba je primus v umění. V renesanci tvrdili: "Hudba je řeč andělů."

"Malujete tak, že určité prvky jsou námětem více obrazů. Však žádný obraz není stejný znamená to, že nejste spokojený s tím co malujete?"

Všechno co jsem namaloval jsou studie. Spokojený nebudu asi nikdy, např. "Prorok v časoprostoru" stále nemá ten výraz, jaký si představují. Snad se mi to jednou povede.

"Tento pocit souvisí s tím, že jste se nikdy nesnažil propagovat svoje obrazy v galeriích?"

Před 50 lety jsem maloval se svou matkou realistické obrazy ve Vysokých Tatrách. Obrazy jsme tam úspěšně prodávali. Matka se tam léčila na astma a také se tam vyléčila. Často jsem jezdil do Prahy kde jsem bydlel. V Praze jsem se seberealizoval "irrealismem". Nikdy mne nenapadlo, že by mohl být o tyto obrazy zájem. Když jsem odjel do práce (malovat do Tater)

Moje manželka získala povolení od "Pražské sady, lesy, zahradnictví" k vystavování mých obrazů ve Františkánské zahradě. Vystavila tam několik mých irrealistických obrazů a během jednoho dne téměř všechny prodala. Větší část turistům za valuty. Bylo rozhodnuto, malování se stalo mou profesí. Vystavoval jsem pod širým nebem. Přátelé mě varovali, že je to provokace a že to může špatně skončit. Pro mne to byla příjemná provokace a legrace.

"Dá se tvorba, umění, brát jako legrace?"

Žil jsem většinu života (47 let) v totalitě fašizmu a komunizmu. Kdybych bral život vážně, byla by to tragedie. Malování nepovažují za umění, je to vyšší stupeň hry.

"Existuje pro Vás něco, nějaký vztah nebo námět, který se nedá vyjádřit ani slovem, ani hudbou, ani obrazem?"

Ano, metafyzika. Nekonečno nelze ani vyjádřit, ani pochopit. Nelze objektivně určit zákony estetiky, etiky atd. Nejlépe to řekl Sokrates: "Vím, že nic nevím"

"Takže mžitky před očima se podle Vás namalovat nedají?"

Dají se namalovat, je to kinetizmus (kinézis řec. pohyb), ale nevím jaký by to mělo smysl.